Teror na Dubrovce – zapomenutý útok na Moskevské divadlo.

Svět se tehdy koukal jinam. Jakoby válečný konflikt na severním Kavkazu vůbec neprobíhal. Obdobně se svět zachoval, když čečenští povstalci přepadli divadlo v Moskvě. Proč byl tak vysoký počet obětí na straně rukojmích? Co byla ona tajná zbraň, kterou tehdy použili Rusové?

Žádné zvláštní efekty
Moskva 23. říjen rok 2002. Jsou tomu již 3 roky co probíhá válka mezi Ruskem a jednou jeho republikou, toužící po samostatnosti – Čečenskem. Rusko se Čečenska nehodlá za žádnou cenu vzdát – byla zde největší ropná naleziště v celé Ruské federaci. Právě v tento den se v moskevském divadle na ulici Dubrovka koná premiéra amerického muzikálu Nord-Ost o válce Jihu proti Severu. V druhém dějství hry přicházejí zničehonic na scénu maskovaní ozbrojenci a vyklízejí scénu za neustálé střelby do vzduchu. Část publika se stále domnívá, že se jedná o součást hry, že jde o jakési speciální efekty…

„Naše touha zemřít, je větší než vaše vůle žít“
Velmi brzy každý pochopí, že je nejedná o žádnou hru. Vůdce povstalců promluví k rukojmím, aby informovali své blízké o situaci a rozloučili se s nimi. Jmenuje se Movsar Barajev synovec nechvalně proslulého warlorda Arbi Barayeva. Je mu pouhých 22 let a od svých 15 let bojuje po boku čečenských povstalců (islámistických teroristů). Spolu s ním přicházejí do hlediště zahalené ženy – Černé vdovy. Celkem 18 žen opásaných pásem s výbušninou obklopí lidi sedící v hledišti. Doprostřed hlediště pokládají obrovskou bombu. Požadavek mají jediný – stažení ruských vojsk a konec války v Čečensku, v případě nesplnění jsou ochotni vyhodit divadlo do povětří. Jak řekl jeden z teroristů novinářovi z NTV, kterého ve třetím dni obléhání teroristé vpustili dovnitř, aby s nimi udělal rozhovor
„Chci aby naši nepřátelé věděli, že naše touha zemřít, je větší než jejich vůle žít…“

„Teroristy dostaneme před soud“
Pár chvil po útoku reaguje diktátor Ruské federace slovy: „ S teroristy vyjednávat nebudeme a dostaneme je před soud!“ , rukojmí sedící v hledišti jsou si jistí, že je to jejich konec. Barajev jedná diplomaticky a propouští děti do 12 let (SPECNAZ považuje děti starší 12 let za dospělé, jelikož umí použít zbraň), vážně nemocné a muslimy. Na oplátku očekává, že s ním Rusko začne vyjednávat. To se však nestane a divadlo zůstává v obležení teroristů další 3 dny.

Zpackaná geniální taktika
Velitelem celé operace na osvobození rukojmích se stává generál Proničev. Ten se snaží získat co nejvíce času a jednání protahuje, jelikož nemá teroristům co nabídnout. Je 4. den obléhání divadla, a některým rukojmím vlivem nedostatku spánku a stresem dochází trpělivost. Trpělivost dochází také teroristům. Ti vědí, že SPECNAZ vnikne do divadla v momentě, kdy by zemřel byť jediný rukojmí. Proničev nakonec vymyslí geniální taktiku. Dobře ví, že povstalci odpálí bombu jen na Barajevův příkaz, rozhodne se počkat až vyklidí hlediště. Přesně to se také stane, Barajev si jde pustit do zákulisí svůj triumfální příchod na hlediště ( představení bylo natáčeno). V ten moment do divadla vpouští přes klimatizaci tajemný plyn, jehož složení je dodnes tajemstvím. Jedná se o derivát nejsilnějšího opiátu fentanylu. Všichni v hledišti upadají do spánku. SPECNAZ bere divadlo ztečí, zabíjí bdící teroristy. Movsar Barajev umírá v den svých 23. narozenin.

Hrůzné resumé
Tato taktika mohla vejít do dějin, to bychom ovšem nesměli být v Rusku. Jelikož byl plyn přísně utajenou zbraní, lékaři neznali jeho složení ani složení protilátky, mnozí lidé se už neprobudili. Další hrůzné pochybení nastalo při vynášení rukojmích z divadla – bezvládné je nakládali do autobusu, kde se jim zaklonila hlava a zapadl jazyk. Autobusy potom odvážely do nemocnice mrtvé lidi, aniž by si toho byli vědomi. Největším paradoxem celé akce zůstává, že nejvíc obětí způsobili osvoboditelé, na následky použití plynu zemřelo okolo 200 z 800 rukojmích.

Adamus